Podzimní sychravé dny již moc výletům nepřejí nicméně správný turista se nepřízní počasí nenechá odradit.

Vyrazili jsme proto sobotního mlhavého rána vlakem do Liberce. Po úmorné tříapůlhodinové cestě "rychlíkem" Českých drah jsme vystoupili v severočeské metropoli a vydali se tramvají číslo 3 na konečnou stanici Horní Hanychov. Konečná tramvaje je zároveň výchozím místem značených turistických tras a na vrchol Ještěd je možno dostat se odtud buď po kratší modré nebo delší červené trase.

Rozhodli jsme se tedy pro modrou s tím že se vrátíme zpět po červené abychom nešli tam i zpět stejnou cestou. Modrá turistická trasa vás po pár desítkách metrech zavede do lesa kde natrefíte na první velice zajímavý objekt - torzo staré sáňkařské dráhy která si dobu své největší slávy zažila ještě za dob Rakouska-Uherska kdy se zde v roce 1914 konalo mistrovství Evropy v závodech na saních. Po druhé světové válce to šlo údajně s dráhou již z kopce poslední pokus o její rekonstrukci v roce 1983 zkončil neúspěchem takže to,co z ní dnes zbylo za pár let úplně pohltí příroda.

Stoupali jsme tedy po modré stále dál a výš. S přibývající výškou se současně prudce snižovala viditelnost až nás úplně pohltila mlha a nízká oblačnost ve které byla hora zahalena. Poslední část cesty po modré protínáme naučnou stezku Terasy Ještědu. Jedná se o přírodní památku - je zde mnoho izolovaných skal suťových polí mrazových srázů a tzv. kryoplanačních teras. Náhle modrá končí a vyplivne nás na silnici pár metrů pod vrcholem Ještědu. Samotný vrchol hory tedy zdoláváme po silnici uskakujíce před kolonou automobilních pseudoturistů kteří dobývají vrchol tímto hrdinným způsobem aniž by zanechali otisk svých bot jinde než hladce vyasfaltovaném parkovišti před hotelem Ještěd.

Po chvíli tedy i my pěšáci dosahujeme vrcholu 1012 m před moderní a nadčasovou stavbou hotelu a televizního vysílače Ještěd z roku 1973. Tato impozantní stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu vysoká 98 m je vrcholným dílem architekta K. Hubáčka a v roce 1998 byla vyhlášena kulturní památkou. V současné době dokonce vrcholí snahy o její zapsání do seznamu UNESCO. Takže stojíme před hotelem bohužel z celé budovy je v mlze a nízké oblačnosti vidět pouze část prvního patra a zbytek lze pouze tušit - viz. fotogalerie.

Po cca. 1/4 hodině se tedy vracíme stejnou cestou po silnici dolů avšak v místech kde jsme odbočili z modré pokračujeme po červené kolem chaty Ještědka stále dolů. Ve svahu který se stále více než cestě podobá rozbahněnému tankodromu přicházíme k vrcholům Ještědských sjezdovek. Přípravy na zimní sezonu zřejmě vrcholí probíhá rekonstrukce vleků a lanovek a tak je okolní rozbahněný terén široko daleko rozježděný od nákladních aut a stavebních strojů - prostě hnus.

Dorážíme do rekreačního střediska Pláně pod Ještědem kde na nějaký čas unikáme mlze a vlezlému sychravému počasí do nitra chaty KČT na ovocné knedlíky horký grog a nějaký to pivko. Po občerstvení pokračujeme dál po červené uhýbáme prudce vlevo a strmým svahem sestupujeme dále směr Liberec. Po zhruba třech kilometrech turistickou trasu opět přetíná bahnité oraniště - ano nemýlýme se jsme na dolní stanici výše zmíněných vleků. Obchazíme tedy tuto stavbu střediska zimního-lyžařského konzumu a po pár metrech se opět nacházíme v místech otočky tramvaje odkud jsme na Ještěd vyráželi.

Jelikož máme ještě poměrně dost času a sil rezignujeme na tramvaj a na Liberecké nádraží se vracíme z Horního Hanychova po svých.

Délka naší trasy: Horní Hanychov - Ještěd - Pláně pod Ještědem - Horní Hanychov - Liberec (nádraží): cca 13 km