Sobotní ráno v Sušici neslibovalo nic dobrého. Až jsem začal litovat že jsem se přes půl republiky na tento výlet vypravil (noc strávená ve vlacích). Hustá mlha na zastávce autobusu v 8.15 směr Modrava přešlapovalo pár lidí. Mlha nás provází téměř celou dobu jízdy. Až když se autobus vyšplhá nad serpentýny u Srní začne se protrhávat (ta mlha ne autobus). A Modrava věrná svému jménu nás vítá modrým nebem. Zdejší infocentrum je dobře vybavené poskytuje cenné informace (mimo jiné se dozvídám že rozhledna na Poledníku kam se chystám je ještě v provozu) množství suvenýrů i propagačních materiálů turistické známky Modravy Březníku a Poledníku a je zde i možnost zakoupení drobného občerstvení
( www.sumavanet.cz/modrava ).
Vyrážím po červené údolím Roklanského potoka. Přestože je už 10 hodin místy jsou patrné zbytky ranního mrazíku sluníčko však statečně bojuje. Údolí je pohádkově krásné zdravé okolní lesy bublající potůček prostě pohoda. Nalevo za potokem se rozprostírají rozlehlé Modravské slatě. Procházím okolo Rybárny. Dříve zde bývala myslivna a hájovna dnes je zde rekreační zařízení (bez možnosti občerstvení). Nahnědlá voda Roklanského potoka s vysokým obsahem huminových látek rybám příliš nesvědčí. Však také název Rybárna s rybařením nijak nesouvisí; upomíná na jméno někdejšího zdejšího hospodáře Fischera (německy Rybář). Asi 2 km za Rybárnou opouštím tok Roklanského potoka. Ten přitéká zleva od svého prameniště pod Roklanem (německý Grosser Rachel) z přísně chráněného a turistům nepřístupného území klidové zóny Národního parku Šumava.
Dále mě provází tok Javořího potoka. U bývalé Javoří pily přichází zprava modrá od Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu a ze Srní. Kdysi tu stávala pila později hostinec a turistická noclehárna. Dnes tu najdeme jen přístřešek pro turisty. Po chvíli modrá odbočí vpravo po úbočí vrchu Oblík do Hartmanic.
Další pokračování červené má být podle údajů v mapě z důvodu ochrany přírody přístupné jen od 1.VII. do 30.IX. proto jsem se chystal pokračovat přes Oblík na Bvorskou cestu a po zelené na Poledník. Žádná tabulka o uzavření tu ale není proto stále po červené táhlým pětikilometrovým stoupáním pokračuji až na vrchol Poledníku. Cesta lesními tišinami je hotový balzám na nervy cestou od Javoří pily na Poledník potkávám jednoho (!) turistu a jedno auto geologického průzkumu. Na úseku Javoří pila - Poledník platí i zákaz vjezdu jízdních kol (ikdyž proti cyklistům nic nemám) pěšák tak nemusí uskakovat před některými bezohledně se řítícími jedinci. Jenom ten asfalt (z Modravy až na Poledník - celých 12 km) už začal být nepříjemný.
Poledník (též Polední hora) je jedinečný vyhlídkový bod odkud lze přehlédnout podstatnou část západní Šumavy. Z bývalé vojenské telekomunikační věže je upravená rozhledna přístupná v měsících květen - říjen na věži je přilepený třípatrový krytý ochoz s vyhlídkovými okny. U oken buhužel nejsou popisy okolí (pohledová panorámata) . Z nejvyššího patra po žebříku můžeme vylézt až na samotnou střechu zde jsou konečně na zábradlí pohledová panorámata ostrý vítr ale přílišnému kochání se krajinou nepřeje. Vstupné na rozhlednu je neobvyklé a dost drahé - 38,- Kč. Vybírá se v přilehlém bufetu a při vstupu na rozhlednu vstupenky nikdo nekontroluje takže při troše drzosti lze proniknout...
Ostatně - drzostí lze nazvat i ceny za občerstvení které stanovil zdejší provozovatel
( www.turistickyweb.cz/podniky-detail.php?idpodniku=90 )
bramborák 1 ks 38,- Kč klobása 40,- atd.. Hnusné záchody za 5,- Kč.
Z Poledníku stále po červené prudce klesám po šotolinové cestě. Zde už potkávám několik turistů i cyklistů. Cesta vede vysokým lesem s občasnými výhledy na okolní kopce a na místy usychající lesy.
Z rozcestí u bývalé myslivny Liščí díry můžeme pokračovat přímo po žluté později zelené do Prášil. Já zůstávám při červené a stoupám k Prášilskému jezeru. Je to jedno z několika šumavských ledovcových jezírek. Na jeho břehu stojí srub terénní služby NP Šumava je zde i pomníček studenta Otokara Kareise který se zde r. 1927 utopil. Červená vede dále nejprve vysokým lesem později loukami nad Prášily. Zde mě zaujala veliká plocha posázená kamennými mužíky což jsou kamenné mohylky které v některých evropských velehorách ukazují průběh cesty.
Konečně sestupuji na silnici do Prášil kde už mladý cestář kamení neroztlouká.
V Prášilech mířím k chatě Klubu českých turistů kde jako sběratel turistických známek jich mohu zakoupit hned pět (Prášily Prášilské jezero Poledník jezero Laka a Památník obětem komunistického zla Hůrka). Na chatě je však pusto na zvonění na dva zvonky nikdo nereaguje. I obecní infocentrum v Prášilech je zavřené - mimo sezonu zavírá v 15 hodin. Nechápu když už mají otevřeno 7 dní v týdnu proč nemohou mít otevřeno do odjezdu posledních autobusů (16.14 směr Sušice 17.50 směr Železná Ruda) ale zavírají v době kdy většina turistů je ještě v terénu. Trochu rozladěn zamířím do velice příjemné restaurace penzionu U Michala ( www.turistickyweb.cz/podniky-detail.php?idpodniku=89 ) na jedno plzeňské. Nedá mi to ale a znovu se vracím k chatě KČT. Správcovi kteří zde bydlí jsou již přítomni. Ukázalo se že zde momentálně nemají žádné hosty chystají se na malování a před chvíli byli na procházce. Jsou to moc milí lidé sběratelé turistických známek velcí znalci a patrioti zdejšího kraje příjemně jsem si s nimi popovídal. Určitě se sem někdy vrátím ( www.ceskehory.cz/chataprasily ).
Nakonec se výlet vydařil z Prášil odjíždím posledním autobusem via Železná Ruda před sebou další noc ve vlacích na cestě domů...

Cyklisté mohou trasu absolvovat s výjimkou úseku Javoří pila - Poledník (lze objet přes Bavorskou cestu) a Prášilské jezero - Prášily (poblíž jezera je parkoviště kol pak je nutno se vrátit na Liščí díry a pokračovat přímo přes Slunečnou a Gruberg).

Související webové stránky:
www.np.sumava.cz
www.sumavanet.cz