Sníh si letos opravdu dává načas a tak přidávám loňský výlet na běžkách č. 2.

Ze severočeského Mostu jsme se vydali nejprve tramvají do sousedního Litvínova a odsud linkovým autobusem do horské příhraniční obce Český Jiřetín. Český Jiřetín je původně ves dřevorubců založená na konci šestnáctého století v dolní části obce stojí za prohlídku dřevěný kostel svatého Jana Křtitele přenesený sem v r. 1969 z nedaleké obce Fláje která musela ustoupit výstavbě vodní nádrže. Dřevěný kostel je lidová památka z poloviny 17. století a dnes se zde nalézá pobočka okresního muzea v Mostě s výstavou dokumentující život na horách. V současné době je obec Český Jiřetín především střediskem zimních sportů kde se nachází turistický hraniční přechod s Německem a je zde také jedno z východisek lyžařských tras. Bohužel v souvislosti s čilým turistickým ruchem se ani tato malebná obec nevyhnula záplavě asijských obchodníků nabízejících tu vše možné i nemožné především našim německým sousedům.

Prošli jsme tedy celou obcí kolem restaurace u Kominíka a dál do strmého kopce ke spodním stanicím lyžařských vleků a odtud jsme po červené kopírovali státní hranici kterou v těchto místech tvoří Pstružný potok.. Cesta romantickým údolím Pstružného potoka je dlouhá asi 4 kilometry po levé ruce se zdvihá Jestřábí vrch a Bradáčov po ruce pravé jakýsi německý kopec jehož jméno jsem bohužel v mapě nenalezl.

Po překročení Pstružného potoka se červená trasa trošku oddaluje od německé hranice a strmým traverzovým stoupáním nás vyvedla na jeden z vrcholů – Jelení hlavu (873 m). Zima tu byla ukrutná a poměrně dost to i foukalo ale odměnou byly nádherné výhledy do zasněženého sluncem zalitého okolí zatímco obyvatelé pod horami se dusili v tradiční inverzní oblačnosti a mlze. Z Jelení hlavy jsme pokračovali víceméně po rovince až do míst kde se nalézá jeden z turistických hraničních přechodů do SRN. Nám se tentokrát do německa nechtělo a tak jsme zůstali věrni Krušnohorské lyžařské magistrále a uhnuli doleva a po dalších cca. 2 km zasněženou romantickou krajinou jsme dorazili až na hlavní silnici vedoucí k hraničnímu přechodu Mníšek.

Tady jsme opustili Krušnohorskou lyžařskou magistrálu a po modré (tzv. Kostelní cestě jsme sjeli z mírného kopečka do obce Klíny. Klíny – to je další velice stará obec a dnes je to také především lyžařské středisko s několika sjezdovkami a vleky. Zde na Klínech které jsou už přeci jen položené podstatně níže nás přivítala hustá inverzní mlha a množství sjezdařů a snowboarďáků. Běžkařská stopa zde končí a tak jsme si dali u jednoho z vleků na stojáka každý po jednom svařáku a přemýšleli jsme kudy pokračovat dále. Po cca. 1/2 hodinovém bloudění a motání se mezi jednotlivými vleky a sjezdovkami jsme našli cestu která nás vedla z prudkého kopce dosti neřiditelným a několika pády zpestřeným sešupem do obce Horní Ves.

Horní Ves je dnes už vlastně součástí Litvínova a tak bylo nasnadě že se pokusíme na běžkách dojet až do samotného Litvínova. Cesta – necesta teď vedla převážně listnatým lesem sněhu ubývalo a listí a kamení přibývalo což našemu lyžařskému vybavení asi opravdu nesvědčilo a kdyby běžky mohli nadávat asi by na nás vysypaly hromadu hodně sprostých slov. Nicméně po dalších asi 3 kilometrech a dalších několika pádech jsme odepínali lyže skutečně v Litvínově a naše kroky nás neomylně vedly do nejbližší restaurace – Restaurace u Bílého sloupu kde jsme zakotvili na nějaký to pivko a smaženého sýra. Odtud už jsme s běžkami v rukách došli k tramvajové zastávce a hurá zpět do „milovaného“ Mostu.

Celková délka trasy: cca: 19 km obtížnost – především posledních 5 km značná do té doby – pohodička :-)