V jednom opravdu aprílovém dni kdy pršelo a pršelo a pršelo jsme se sešli v 9:50 na brněnském hlavním nádraží s tím že vlakem v 9:57 pojedeme do Tišnova a odtamtud do Lomnice - tam totiž plahočení jak se podle Cimrmana dá říkat chození po výletech začíná. Po menší peripetii se zpožděním vlaku a přestupu na bus jsme se dostali úspěšně do Lomnice kde se nachází start naučné stezky a také plastika Cimrmanových nohou a vydali jsme se po žluté značce směrem na Sýkoř.

Prošli jsme Lomnicí a už jsme byli u první plahočiny. Co je to vlastně ta plahočina? Jedna ze zastávek naučné stezky Járy Cimrmana. A proč plahočina? Protože se prostě mezi jednotlivými zastávkami plahočíme.

Od první plahočiny jsme pokračovali přes rozestavěnou silnici ke křížku u jakéhosi megastatku a pak k další plahočině. U ní byl krásný výhled na Lomnici želbohu jsme si ho kvůli dešti nemohli pořádně užít. Za chvíli jsme se dostali k plahočině třetí věnované tomu co si lidé o Cimrmanovi povídali.

K další plahočině to byl zase kousek - ta čtvrtá byla věnovaná Cimrmanově plostice. A to už jsme se dostali k rozcestníku Pod Synalovem kousek nad ním se nacházela další pátá plahočina věnovaná hymně plahočivců. Tak jsme si ji pěkně zabroukali (a že nám to šlo) a zase jsme se vydali dál na Sykořskou hájenku. Po cestě jsme potkali Synalovské Kopaniny ozdobené náhodně rozhozenými kameny. Na Kopaninách se nachází šestá plahočina nazvaná Výfuk a věnovaná Cimrmanovu působění v tělovýchově a sportu.

A to už jsme byli u hájenky - a tak na nás čekala cílová plahočina zvaná Odpočinek. My bychom si i odpočali kdyby nepršelo. Jenže pršelo. Takže jsme si rychle prohlédli plastiku - hlavu Járy Cimrmana - a pak už jsme zase hnali dál do Skorotic. Cesta šla bohužel po asfaltce kterou moc nemusím protože mě z ní hodně často bolí nohy. Naštěstí jen 1,5 kilometru - a na tom jednom a půl kilometru jsme ještě stihli potkat Cimrmanovu studánku kde jsme se napili vcelku dobré vody. To už jsme byli skoro na rozcestí Sykořský les kde jsme konečně sešli z asfaltky a pokračovali dál po lesní cestě.

Čekal nás pozvolný sestup do Skorotic - stezka vede normálně po lesních cestách ale my se pohybovali spíš lesem protože po cestách tekla voda... Po cestě se moc dobře nešlo bylo tam hodně bahna které ujíždělo pod nohama - ale zvládli jsme to a před námi se otevřel pohled na Skorotice. Ve Skoroticích stojí za shlédnutí krásná kaplenka s šindelovou střechou škola z roku 1895 a památník obětem 1. a 2. světové války. Ze Skorotic jsme vyrazili po modré značce. Jenže v podstatě hned poté co jsme vylezli z vesnice jsme modrou ztratili - cesta totiž vedla do kopce kde byly vykácené stromy a značka nikde. Takže jsme tipli kudy by mohla jít cesta - a šli jsme. A šli a šli. Do šíleného krpálu pak zase sešup. Na modrou jsme nakonec narazili sešli jsme poměrně rychlým tempem do Nedvědic a spěchali jsme na vlak - ten jsme jen tak tak stihli a vrátili se zpátky do Brna.

Trasa: Lomnice - Pod Synalovem - Sykoř hájenka - Skorotice - Nedvědice
Délka: 12,5 km
Hodnocení: Za jedna. Cimrmanovská stezka je nápad velmi originální jednotlivá zastavení stojí za to.