První nenadálý listopadový sníh roztál a já se vydávám do kraje loupežníka Rumcajse do okolí Jičína. Z vlaku vystupuji na zastávce Železnice asi 6 km severně od Jičína. A již po pěti minutách chůze po zelené přichází první zádrhel. Za objektem pily býval mostek přes řeku (spíš potok) Cidlinu. Býval. Dnes jsou zde položené dvě klády usazené v hliněném či spíše jílovitém náspu ve výšce asi 2 m nad hladinou. Než se člověk k náspu vyšplhá připomínají jeho boty dvě kluzké jílové koule. A s takovouto výbavou pak je zapotřebí přejít zmiňované dvě klády. Úžasná rozcvička! Naštěstí se mi to podařilo bez pádu. Celý rozradostněný svou šikovností jsem si pak na okraji cesty čistil trávou boty a náhle - bác ho - už jsem se válel celým pravým bokem na cestě - rovněž jílovité. Takto zablácený se tedy blížím k nejbližší vesnici (Dílce) která je však jako po vymření. Je všední den dopoledne. S myšlenkami na to jak asi obstojím v civilizaci přicházím k vísce Bradačka. A zde konečně první živá duše - paní na zahrádce jednoho stavení. Půjčuje mi starý froté hadr který spolu s tekoucí vodou dělá na mé výstroji divy. Hurá můžu pokračovat „mezi lidi“!
To jsem již na modré. V horní části Bradačky míjím penzion s lákavě vypadající restaurací bohužel zavřený. To jsem očekával. Dalo by se říci že je vrchol mimosezony navíc všední den dopoledne...
Vysokým lesem mezi skalami přicházím na rozcestí pod Přivýšinou. Zřejmě právě tyto lesy byly předlohou Václavu Čtvrtkovi k jeho pohádkovému Řáholci sídlu loupežníka Rumcajse a jeho Manky a loupežnického synka Cipíska. Zelená stoupá na skalnatý vrch Přivýšina. Vyhlídka Václava Čtvrtka na skalnatém vrcholu zůstává nezdolána protože žebřík vedoucí k ní podlehl zubu času. Vrcholovou skálu značená trasa obchází podivuji se několika žebříkům vedoucím k jakýmsi dřevěným plošinám z nichž ovšem vinou vzrostlých stromů není žádný výhled. Až později se dozvídám že se nejedná o vyhlídky ale o nástupiště k cvičným horolezeckým skalám.
Sestupuji z Přivýšiny a ocitám se v Prachově. Tato vesnička je hlavním východištěm cest do Prachovských skal. www.prachovskeskaly.com/ Vzhledem k mimosezoně ani zde nepředpokládám žádný turistický život. O to víc mě překvapuje kiosek se suvenýry okolo něhož se „hemží“ jedna paní a dva pánové. Zřejmě kiosek zazimovávají. Na mou nesmělou prosbu o zakoupení turistické známky reagují velice vstřícně dokonce mi nabízejí možnost prohlídky Muzea přírody Českého ráje a občerstvení v blízké restauraci - obě tato zařízení mají „pod palcem“. Do muzea se vypravím někdy jindy ale gročkem v tom sychravém dni nepohrdnu. Když se podivuji nad tím že pro jediného zákazníka otevřeli hospodu považují to za samozřejmost. „Když jsme tady proč bychom neotevřeli...“ www.turistickyweb.cz/podniky-detail.php?idpodniku=95
Občerstven na těle i na duši mířím zpět ke vsi Bradačka ovšem nikoliv už přes vrch Přivýšiny ale po jejím úbočí. Z Bradačky sestupuji ke Kbelnici po cestě s úžasnými výhledy na dominantu Jičínska - vrch Zebín www.cesky-raj.info/cs/aktualni-turisticka-nabidka/za-povestmi-ceskeho-raje/12-povesti-z-ceskeho-raje/jak-vznikl-zebin.html blízké Valdice s věžičkou klášterního kostela www.jicinsko.cz/dis/klas/k_val_ka.htm a vzdálenější vrch Veliš . Na okraji Kbelnice nechávám bez povšimnutí penzion Zámeček. Jeho vzhled i zaparkovaná auta ukazují že s peněženkou běžného českého turisty bych tady asi neuspěl. U hlavní silnice Hradec Králové - Liberec kterou přecházím je tradiční a léty prověřený motorest U Rumcajse www.turistickyweb.cz/podniky-detail.php?idpodniku=94 kteý mě uspokojí co do rozsahu i cenové dostupnosti nabídky.
Pokračuji nejprve polní cestou pak zahrádkářskou kolonií ke koupališti a k rybníku Kníže na okraji Jičína. Popis města by vydal na celý článek proto se pro dnešek omezím na odkaz www.i-jicin.com/cs/jicin.htm . Město opouštím impozantní Valdštejnsko alejí. Je to 3km dlouhá přímá čtyřřadá alej která končí parkem Libosad se zámečkem Valdštejnskou lodžií který byl v nedávné době zrekonstruován. www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/libosad/libosad.htm .
A to už je okraj obce Valdice proslulé věznicí kde si odpykávají tresty nejtěžší zločinci ale jinak místo příjemné (obec jako taková jak je tomu ve věznici nevím) rozkládající se na samém úpatí již zmiňovaného Zebína.
A už se začíná stmívat listopadové dny jsou krátké. Železniční zastávka „Jičín zastávka“ na rozhraní Valdic a Sedliček tak znamená konec mého pěšího putování podzimní téměř liduprázdnou krajinou krajem Václava Čtvrtka a jeho loupežníka Rumcajse.

Trasu je možno absolvovat i na kole či na běžkách s výjimkou vrcholu Přivýšiny.