Začátek listopadu jako by chtěl ukázat na co se máme v příštích dnech či měsících těšit. Po krásném teplém říjnu nás leckoho sněhová nadílka zaskočila. Já nemaje zatím zimní pneumatiky obouvám 2. listopadu alespoň zimní boty a vydávám se cestou tak trochu smutnou krajinou plnou vzpomínek na doby zabíjení člověka člověkem krajinou kudy se přehnala bitva u Náchoda a České Skalice v r. 1866.
Zasněženým Náchodem se vydávám na opačnou stranu než popisuji ve výletě www.turistickyweb.cz/vylet/nachod-a-nejblizsi-okoli/ . Procházím náchodskou pěší zónou - ulicí Kamenice na hlavní náměstí T.G. Masaryka s gotickým kostelem sv. Vavřince nad nímž se vypíná známý zámeček vršku kulatého. Modrá trasa mě vede okrajovými ulicemi mezi rodinnými domky nad železniční tratí. Vím že tu jsou pěkné výhledy sněhová mračna a přeháňky ale rozhlížení znemožňují. Přicházím k náchodskému hřbitovu s raně gotickým kostelem sv. Jana Křtitele. Odpočívá zde mj. P.Josef Regner známý jako páter Havlovický z Jiráskovy kroniky „U nás“ nebo architekt Jan Letzel. Více o Náchodě píšu u dříve zmiňovaného výletu. Příjemně na okraji lesa položeným sídlištěm Branka procházím na stejnojmenné návrší ve směru od Náchoda zalesněné opačným směrem otevřené „do kraje“.
A zde už se začínají objevovat památky na bitvy prusko - rakouské války 27.6.1866. Poblíž turistického rozcestí na Brance stojí impozantní pomník Bílý lev věnovaný kyrysníkům 4. a 6. pluku.
Dále nás vede žlutá po místní silničce do obce Václavice s románským kostelíkem sv. Václava. O něm se zmiňuje už Kosmas ve své kronice - v r. 1068 se tady konal sněm k volbě Jaromíra Přemyslovce pražským biskupem. V okolí i v bezprostřední blízkosti jsou další malé i impozantní pomníky krvavé události z r. 1866. Jako na dlani máme plochu přehradní nádrže Rozkoš. Po zelené pokračujeme loukou a lesem k nádraží Václavice. poblíž stojící hotel Na Dobeníně býval dříve vyhledávaným výletním místem cílem vycházek obyvatel blízkých měst Náchoda České Skalice i Nového Města nad Metují. Teď je už dobrých 20 let uzavřený a chátrá. (Zažil jsem jeho poslední dny když jsem ve stanici Václavice pracoval a na Dobenín chodil na oběd). Nyní zde začíná nějaké hemžení snad se někdo snaží hotel opravit a zprovoznit. Hodně úspěchů !
Zelená pak vede souběžně s tratí potom s hlavní silnicí č. E 67 do obce Vysokov. Zajímavostí je že Vysokovem procházejí tři železniční trati (026 Týniště nad Orlicí - Meziměstí 032 Jaroměř - Trutnov a spojka 033 Václavice - Starkoč) ale ani na jedné z nich není zastávka.
Málo frekventovaná silnička mě přivádí do obce Starkoč. Zde opouštím zelenou a pokračuji po modré mezi lesy a poli s výhledy na Rozkoš k bývalému dvoru Dubno a dále k pomníku Spící lev. Následuje průchod staveništěm obchvatu České Skalice okolo vstupu do areálu hlavní pláže přehrady Rozkoš dnes pusté a pocukrované sněhem. A to už je okraj České Skalice s památnou nádražní budovou v jejímž prvním patře jsou patrné zaryté kule z válečného konfliktu před 140 lety - viditelné při pohledu z kolejiště. Na tyto události upomíná i název blízké restaurace Na bojišti www.turistickyweb.cz/podniky-detail.php?idpodniku=100. Jinak v České Skalici stojí za zmínku textilní muzeum a muzeum B. Němcové v bývalém Steidlerově hostinci kde mladá budoucí spisovatelka tančívala na jiřinkových slavnostech stará „Barunčina“ škola nebo třeba mnoho volnočasových aktivit ve vile Čerych. Určitě se nezapomeneme zastavit ve zdejším infocentru které pořádá řadu zajímavých akcí v součinnosti se Společností pro záchranu Babiččina údolí. Rovněž každoroční podzimní výstavy jiřin stojí za vidění. Jedinou vadou na kráse České Skalice jsou téměř nepřetržité kolony aut směřující přímo přes střed města k Náchodu a k hraničnímu přechodu s Polskem v Bělovsi. Již zmiňovaný budovaný obchvat snad pomůže.
Trasa měří asi 13 km a lze ji absolvovat i na kole a s výjimkou městských úseků i na běžkách.

www.mestonachod.cz/
1866.cz/
www.ceskaskalice.cz/
www.vilacerych.cz/